Italský chrtík - Klub chovatelů italských chrtíků - Piccolo Levriero Italiano
O Italském chrtíku
Nejmenší ze všech chrtů je chován jako společenský pes už tisíce let.
Díky obrazům, rytinám a sochám z dob nejstarších civilizací víme, že tito psi byli oblíbení už ve starověkém Egyptě (kde je šlechtici někdy nechávali i mumifikovat) a později i v Řecku a Římě. Pravděpodobně jde o jedno z nejstarších plemen, které vzniklo výhradně jako společenské. Vzniklo snad selekcí z větších forem chrtů, kteří už nemohli být používáni k lovu, a získalo si velikou prestiž jako ozdoba domácností.
V 15. století se italští chrtíci objevují na malbách významných umělců, třeba Jana van Eycka a Hanse Memlinga. Ve Velké Británii se dostali do míłdy v dobách stuartovských a tudorovských a na počátku 19. století byla jejich obliba tak obrovská, že soupeřili o postavení nejpopulárnějšího psího mazlíčka i s maltézáčky a king charles španěly.
Panovníci často podléhali kouzlu těchto jemných a elegantních psíků. Italské chrtíky (kteří jsou vlastně egyptští, ale do Evropy přišli přes Itálii) vlastnil například Karel I. Anglický, královny Anna i Viktorie, Borgiové a další. Nemluvě o jednom africkém panovníkovi Lobengulovi, který se do nich zamiloval tak, že za jednoho vyměnil dvě stě krav.
Móda a vysoký společenský kredit bohužel vedly k progresivní miniaturizaci, která plemeno vážně ohrožovala. S neustálým zmenšováním se objevovalo víc a víc jedinců chatrného zdraví. Plemenu téměř hrozilo vyhynutí, ale ke konci viktoriánské doby, kolem roku 1890, je zachránila skupina chovatelů, díky nimž se psi vrátili k původní, silnější podobě. Dnes už jde zase o psy, pod jejichž křehkým zevnějškem se skrývá nemalá energie a odolnost. Psi chovaní v členských zemích FCI se v drobnostech (především ve zbarvení) mohou lišit od psů chovaných v Anglii a USA, ale vcelku jde o plemeno, které si za více než dva tisíce let existence podivuhodně udrželo svůj stálý typ.
Italští chrtíci mají milou povahu, jsou dobromyslní, velice fixovaní na pána, někdy ale i odtažití a vždy milující pohodlí. Sem tam jim chvíli trvá, než někoho poctí svým přátelstvím, ale když se tak stane, jsou to zcela ideální společenští psi pro městské prostředí. Proto je poněkud překvapivé, že dnes nejsou mnohem oblíbenější a rozšířenější.
Z knihy PSI od Desmonda Morrise, vydal BB/Art v roce 2004
Překlad Richard Podaný
Díky obrazům, rytinám a sochám z dob nejstarších civilizací víme, že tito psi byli oblíbení už ve starověkém Egyptě (kde je šlechtici někdy nechávali i mumifikovat) a později i v Řecku a Římě. Pravděpodobně jde o jedno z nejstarších plemen, které vzniklo výhradně jako společenské. Vzniklo snad selekcí z větších forem chrtů, kteří už nemohli být používáni k lovu, a získalo si velikou prestiž jako ozdoba domácností.
V 15. století se italští chrtíci objevují na malbách významných umělců, třeba Jana van Eycka a Hanse Memlinga. Ve Velké Británii se dostali do míłdy v dobách stuartovských a tudorovských a na počátku 19. století byla jejich obliba tak obrovská, že soupeřili o postavení nejpopulárnějšího psího mazlíčka i s maltézáčky a king charles španěly.
Panovníci často podléhali kouzlu těchto jemných a elegantních psíků. Italské chrtíky (kteří jsou vlastně egyptští, ale do Evropy přišli přes Itálii) vlastnil například Karel I. Anglický, královny Anna i Viktorie, Borgiové a další. Nemluvě o jednom africkém panovníkovi Lobengulovi, který se do nich zamiloval tak, že za jednoho vyměnil dvě stě krav.
Móda a vysoký společenský kredit bohužel vedly k progresivní miniaturizaci, která plemeno vážně ohrožovala. S neustálým zmenšováním se objevovalo víc a víc jedinců chatrného zdraví. Plemenu téměř hrozilo vyhynutí, ale ke konci viktoriánské doby, kolem roku 1890, je zachránila skupina chovatelů, díky nimž se psi vrátili k původní, silnější podobě. Dnes už jde zase o psy, pod jejichž křehkým zevnějškem se skrývá nemalá energie a odolnost. Psi chovaní v členských zemích FCI se v drobnostech (především ve zbarvení) mohou lišit od psů chovaných v Anglii a USA, ale vcelku jde o plemeno, které si za více než dva tisíce let existence podivuhodně udrželo svůj stálý typ.
Italští chrtíci mají milou povahu, jsou dobromyslní, velice fixovaní na pána, někdy ale i odtažití a vždy milující pohodlí. Sem tam jim chvíli trvá, než někoho poctí svým přátelstvím, ale když se tak stane, jsou to zcela ideální společenští psi pro městské prostředí. Proto je poněkud překvapivé, že dnes nejsou mnohem oblíbenější a rozšířenější.
Z knihy PSI od Desmonda Morrise, vydal BB/Art v roce 2004
Překlad Richard Podaný
Standard italského chrtíka (FCI č. 200)
KRÁTKÝ HISTORICKÝ SOUHRN:
Italský chrtík pochází z malých plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě. Toto plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes řecko, kde byl jeho chov doložen řadou obrazů na vázách a nádobách na pití, až do Itálie. Svého největšího rozšíření se dočkalo v dobách renesance na dvorech šlechty. Italské chrtíky nacházíme nezřídka na malbách největších italských a zahraničních mistrů.CELKOVÝ VZHLED:
pes podlouhlých linií a čtvercového rámce; jeho postava připomíná greyhounda nebo sloughi v malém. Lze ho směle označit za ukázku graciéznosti a ušlechtilosti.DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka jeho trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy. Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.CHOVÁNÍ A POVAHA (TEMPERAMENT):
Zdrženlivá, něžná, ovladatelná.HLAVA:
podlouhlého oválného tvaru; délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.MOZKOVNA:
Plochá lebka s paralelními liniemi mozkovny a hřbetu nosu. Délka lebky odpovídá polovině délky hlavy. Oblast pod očima je dobře formována.STOP:
prohlube mezi čelem a nosem je velmi málo vyjádřena.OBLIČEJOVÁ ČÁST:
NOSNÍ HOUBA:
tmavá, přednost se dává černé barvě, s dobře otevřenými nosními otvoryTLAMA:
špičatá s velmi tmavě pigmentovanými okraji pysků. Tenké pysky dobře přiléhající k čelistem.ČELISTI:
podlouhlé, se řezáky řazenými do korunky, zuby v poměru k velikosti psa silné.LÍCE:
suchéZUBY:
zdravé a v plném počtu, zasazeny kolmo do čelistí; nůžkový skusOČI:
velké a výrazné; oční bulvy nejsou zasazeny příliš hluboko, ani nevystupují. Duhovka tmavá, okraje víček pigmentované.U� I:
vysoko nasazené, malé, s tenkou chrupavkou. Uši jsou složené a neseny dozadu na šíji nebo horní části krku (růžicové ucho). Při vzbuzené pozornosti se ucho v nasazení vztyčí a boltec stojí střechovitě ke straně, což je poloha označovaná také jako motýlí ucho nebo ucho do vrtule.KRK:
PŘI POHLEDU ZE STRANY:
horní linie probíhá v lehkém oblouku a je náhle přerušena kohoutkem.DÉLKA:
odpovídá délce hlavyTVAR:
komolý kužel, dobře osvalenýKŮŽE:
suchá a bez lalokuTRUP:
jeho délka odpovídá kohoutkové výšce nebo je nepatně kratší.HORNÍ LINIE:
profil rovných linií s klenutou bederní partií. Zakřivení beder harmonicky přechází v záď.KOHOUTEK:
poměrně zdůrazněný.HŘBET:
rovný, dobře osvalený.ZÁĎ:
silně spadající, široká a svalnatáHRUDNÍK:
štíhlý, hluboký, dosahující až k loktům.OCAS:
nízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se dále zužuje. Nesený hluboko a v první polovině, pak se zakřivuje. Krátká srst.KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
celkově rovné a svisle postavené, suché osvalenéPLECE:
málo skloněné s výrazným vystupujícím a dobře vyvinutým osvalením.RAMENA:
rovnoběžná s osou těla a s velmi otevřeným íşhlem mezi lopatkou a pažní kostí.LOKTY:
nevytáčejí se dovnitř ani venPŘEDLOKTÍ:
délka končetiny mezi loktem a podložkou poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem. Velmi jemná stavba kostí. Při pohledu ze strany i zepředu předloktí postaveno zcela svisle.PŘEDNÍ NADPRSTÍ:
postaveno v prodloužení svislice předloktí; při pohledu ze strany poněkud skloněné.TLAPKY HRUDNÍCH KONÄETIN:
téměř oválného tvaru, malé s klenutými a dobře uzavřenými prsty. Polštářky pigmentované. Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti tlapy, na níž je přípustný bílý znak.PÁNEVNÍ KONČETINY:
při pohledu zezadu postaveny zcela svisle a rovnoběžněSTEHNO:
dlouhé, suché, ne příliš těžké, s výrazným osvalenímLíTKO:
velmi šikmé, s jemnými svaly zřetelně narýsovanýmiPATA A NÁRT:
leží na kolmici spuštěné k zemi ze sedacích hrbolůTLAPKY:
méně oválné než u hrudních končetin, klenuté a sevřené prsty, polštářky pigmentované, drápy rovněžPOHYB:
pružný, harmonický, ne s vysokou akcí. Rychlý cval se silným odrazemKŽ˝E:
jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde je méně napnutáOSRSTÄNÍ:
KVALITA:
na celém těle krátké a jemné, žádný náznak třásníBARVA:
jednobarevná černá, šedá, břidlicová, žlutá (italsky: izabel), ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkáchVELIKOST A VÁHA:
u psa i feny velikost 32 - 38 cmu psa i feny váha max. 5 kg
VADY:
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky. To platí i pro psy, kteří se pohybují stále mimochodem nebo mají taneční krok s vysokou akcí.Vylučující vady:
silně divergující nebo konvergující linie mozkovny a tlamy, nosní houba zcela nebo částečně depigmentována, hřbet nosu konvexně nebo konkávně prohnutý, paspárky, ocas nesený nad hřbetem, vícebarevná srst, bílá na místech, kde ji standard výslovně nepovoluje.Velikost pod 32 cm nebo přes 38 cm â u psů i u fen.
Diskvalifikující vady:
předkus nebo podkus, oči různých barev, naprostý nedostatek pigmentu na očních víčkách, ztráta ocasu nebo jeho znetvoření, lhostejno, zda je vrozené nebo získané.
